Carnac

Městečko Carnac (bretonsky Karnag) leží ve východní části Francie, ve známém regionu Bretagne. V jeho blízkosti se nachází největší megalitická oblast na světě. Jsou zde celá pole, na kterých jsou umístěny dlouhé a dlouhé řady menhirů. Stáří těchto řad se odhaduje na 4500 let před naším letopočtem, a i když existují různá vysvětlení smyslu těchto řad, dodnes vlastně nikdo neví, k čemu sloužily. Podle jedné z pověr zde Merlin zaklel římské legie - proto stojí kameny v takových řadách a uskupeních.

V době naší návštěvy byl možný ještě mezi kameny volný pohyb. Dnes, zvláště kvůli lidem, kteří si ulamovali kousky na památku, a jinak různě menhiry poškozovali, je prostor ohrazen, a na asi 4 km dlouhé řady se můžeme dívat už jen přes plot. Do prostoru mezi kameny mohou tak jen ovce, jejichž úkolem je spásat trávu a plevel, aby kamenné řady nezarostly. Zajímavostí je, že na západním konci jsou menhiry velké a směrem k východu se zmenšují. Nedaleko od těchto kamenných řad jsou však ještě větší kameny, vysoké až 7 metrů. Což je ovšem výška, která je vidět nad zemí, a neví se jak hluboko je kámen zapuštěn do země. Ale odhaduje se, že polovina je v zemi a druhá polovina ční ze země. Kámen by tak měl výšku zhruba 14 metrů. Jeden z těch obrovských dostal jméno Géant du Manio, a jsme u něj vyfoceni.
Naše cesta do Carnacu byla tak trochu dobrodružstvím. Zjistili jsme si tehdy, v době kdy internet bylo u nás ještě neznámé a tak trochu i cizí slovo, že z města Auray, kam jezdí přímé vlaky z Paříže, vede i železnice přes Carnac do Quiberonu. Na místě jsme ovšem museli změnit názor. Železnice sice opravdu těmi místy prochází, ale provoz osobních vlaků byl v té době zastaven. I když byla zavedena autobusová doprava, při našem zděšení a hledání nám autobus odjel, a další jel až za dvě hodiny. Rozhodli jsme se tudíž pro cestu pěšky. S bágly na zádech, stanem a dalšími zavazadly to bylo náročných 15 kilometrů. Ale šťastně jsme dorazili, našli na naše poměry luxusně vybavený kemp (byla tam např. i automatická pračka), a celé dopoledne odpočívali. Po obědě jsme už uháněli na blízkou pláž, a poslouchali jsme šumění oceánu. V Carnacu jsme pobyli zhruba týden. Fotografie z tohoto našeho pobytu vám zde přináším, a přeji hezké pokoukání.