1. část

1. Hlavní události odehrávající se před zrozením lidstva

1.1 Vznik našeho vesmíru neboli tzv. Velký třesk

Na rozdíl od konvenčního přístupu k výkladu vzniku našeho vesmíru, hovoří Prameny zcela odlišně. V období před 950 miliardami let došlo k vytvoření toho, co dnes považujeme za náš vesmír. Tento výtvor nebo stvoření, chcete-li bylo výsledkem vědomé činnosti Centrálního zdroje v Procesu tvoření. Takto vzniklý vesmír není jediný svého druhu, ale nás zajímá z toho důvodu, že pro lidstvo znamená něco jako rodiště pro člověka. Prostě lidstvo se v tomto vesmíru narodilo. Narodilo se ale daleko později než vznikl vesmír a předtím, než se narodilo se odehrála celá řada událostí, které se postupně staly i příčinou toho, že lidstvo spatřilo světlo světa. Než si však řekneme něco bližšího k tomuto početí, musíme se ještě na chvíli zastavit u okolností samotného vzniku našeho vesmíru. K tomu chci říci asi tolik, Prameny popisují Proces tvoření Centrálního zdroje jako energetickou emanaci sama sebe v podobě individualizovaných, jedinečně signovaných (podepsaných) částí energie, která se metaforicky řečeno chovají či mají chovat jako vzduch v procesu dýchání. Tedy s výdechem ze systému vystupují a s nádechem se zas vracejí. Nad "bohulibým" smyslem tohoto "centrálního/božího dýchání" si již každý můžeme popřemýšlet sám. Tyto individualizované části energie, jsou rovněž nadány oním "dýchavičným" procesem tvoření, takže si můžeme představit, jak postupně roste posloupnost menších a od Centrálního zdroje vzdálenějších částí energie a s nimi i složitější koloběhy jejich vzájemně svázaných časových cyklů výdechu/výstupu a nádech/návratu. Pokud si doplníme tuto představu o to, že emanace prvních částí božské energie byly tak velké, že by vydaly na celé galaxie či vesmíry, blížíme se k reálné představě toho, že individualizované bytosti patří až mezi ty naposledy vzniklé a nejmenší božské energetické částice. A když si tuto představu ještě doplníme o poznatek, že tyto jednotlivé energetické části jsou anatomicky utvářeny na opakující se holografické či fraktálové architektuře (která do svých derivátů replikuje samu sebe - tedy svoji signaturu), tak se nám již naskytá příležitost ukázat si takovou posloupnost dýchajících, tvořících a tedy nutně "živých", na sobě vzájemně závislých, energetických částí v této zjednodušené, strukturálně hierarchické podobě: Centrální zdroj, prvotní kvazi-energetické pole, vesmíry, galaxie, hvězdné systémy, hvězdy, planety, nehmotné bytosti, hmotné bytosti. Prameny tento Proces tvoření Centrálního zdroje precizují, takže je pro oslovené zájemce k dispozici poměrně podrobná a precizovaná verze výše naznačeného holografického konceptu tvoření.

 V této chvíli se vrátíme k našemu vesmíru, který již nyní vidíme správně zasazený do posloupnosti Božského Procesu tvoření kdesi doprostřed a můžeme si představit, jak se v něm narodily/objevily/manifestovaly ohromné části vědomé, tedy inteligentní energie, které se jednou, při svém návratu, opět stanou součástí svých tvůrců/rodičů tedy našeho vesmíru. A tyto vědomé inteligentní části energie tak svým vznikem ale získaly i prostor pro vlastní sebevyjádření a získání škály poznatků, pročež samy "dýchly" a stvořily nehmotné bytosti a dílčí regiony ve vesmíru potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba galaxie). A tyto nehmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti hmotné a další menší dílčí regiony ve své galaxii potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba hvězdné systémy). A tyto již hmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti ještě hmotnější a další, ještě menší dílčí subregiony v svém hvězdném systému potřebné pro jejich účinkování a jim říkejme zkráceně planety.

 Pokud se nyní nad tímto modelem zamyslíme, uvědomíme si, že v sobě obsahuje univerzální princip, který spočívá v tom, že je nezbytné zajistit to, aby se "vydechnuté části energie" po jakési kružnici či spirále vrátily opět zpět ke svému tvůrci a opětovně se s ním sloučily/sjednotily. Tomuto univerzálnímu principu, který "zařizuje" správný směr hybného momentu tohoto "dýchajícího" koloběhu, tomu říkejme evoluční tah. Jenže co se stane v případě, když se nějaká individualizovaná část prostě vrátit ke svému tvůrci/rodiči prostě nechce či to odmítne, je to vůbec možné ? Jinými slovy co nastane, když se neřídí oněmi univerzálními zákony, které ono opětovné sjednocení se podmiňují ? Pro zodpovězení této otázky je potřeba vědět, že v Procesu tvoření mohou vznikat individualizované části energie ve dvou principielně různých modifikacích. Jedna modifikace je a druhá není vybavena schopností, kterou známe jako Svobodná vůle. Ty části, které nejsou touto schopností vybaveny, nemají principielně vůbec možnost odmítnout či nechtít se opětovně sjednotit se svými tvůrci, tam je to jasné, síla vdechujícího evolučního tahu si je prostě přitáhne a reintegruje. Složitější a zajímavější to je u těch individualizovaných částí, které Svobodnou vůli vybaveny jsou. Jak je zde ošetřena (tvůrci těchto subčástí - každá část je subčástí jiné, systémově výš stojící části - to neztrácejme ze zřetele) tato nevůle se vrátit ? Tvůrci částí vybavených Svobodnou vůlí tuto eventualitu pořešili dvěma principy. Prvním je Princip karmy a druhým je Princip dohledu. Karmický princip je niterným odrazem principu a smyslu Svobodné vůle, tedy toho, proč vůbec byl tento princip uveden v existenci. Kdo nechce nemusí - budiž, vyzkoušíme to, ale tento postoj se v čase vyvíjí a proto je nezbytné monitorovat důsledky činnosti těch, kteří odmítnou respektovat Univerzální zákony Jednoty. Jednak proto, aby nenapáchali víc škod než jsou kdy schopni odčinit a jednak proto, aby vrátili energii těm, kterým ji v důsledku své úkorné činnosti odebrali. Na druhý zmíněný Princip dohledu je užitečné se dívat jako na bezpečnostní pojistku ze strany tvůrců/rodičů, kdy tito si samozřejmě jsou principielně vědomi toho, že jejich "ratolesti" jednak mohou napáchat mnoho škod, za které nesou svoji karmickou odpovědnost a druhak si sami přejí, aby se tyto jejich "nezbedné, ale milované dětičky" dříve či později Svobodně rozhodly pro návrat, nechtějí-li se sami vrátit/integrovat ke svým Tvůrcům nepoškozeni a nekompletní. Přičemž jak již víme, čas není nekonečný, ale cykluje a v určitém okamžiku může dojít do stavu, kdy již nic nelze odložit na příště, protože nadřazený cyklus není svázán s Tvůrci vybavenými Svobodnou vůlí a tak výjimky nelze vyjednat. Proto si Tvůrci těchto systémů vybavených Svobodnou vůlí, dosazují do těchto svých systémů jakési své Strážce evoluce, kteří se starají o to, aby se činnost v těchto systémech nedostala do takových excesů, kdy by těmto Tvůrcům nezbylo, než jakoby doplatit na činnost svých, Svobodnou vůlí vybavených potomků a sami se tak reintegrovat v energeticky neúplném, jakoby zmrzačeném stavu. A teď si uvědomme, že ne náhodou používám rodinné pojmy. Představte si, že Vaše rodina se navždy stěhuje, ale jeden milovaný člen to nezvládá a vypadá to, že nebude schopen odjet s Vámi. Jak byste na tuto situace reagovali ?

A nyní se vraťme zpět k našemu vesmíru s tím, že v něm byl vytvořen prostor pro činnost individualizovaných částí, vybavených Svobodnou vůlí. A tyto části, v podobě tří nehmotných kolektivů vědomí, tvoří východisko pro smysl vzniku a veškeré následné dění v našem vesmíru, kdy se na samém začátku domluvili na společné koexistence svých různých typů stvořených dětí a jejich mírovém soužití, tj. toho, zda se jim podaří Svobodně si zvolit návrat ke svým tvůrcům/rodičům či nikoliv. V našem vesmíru tak vznikají první uskupení víceméně jemnohmotných kolektivů na různých morfogenetických základech, které se tak stávají prostředkem k dílčím inkarnacím svých tvůrců/rodičů a tím i prostředkem k prožití zkušeností z tohoto typu evolučního cyklu/experimentu.

A o tom, jak tato koexistence probíhala a v jakém vztahu k ní je náš dnešek, tak o tom si budeme povídat v následující části.

1.2 Vznik a prvotní osídlení našeho vesmíru

 Než se budeme věnovat událostní lince našeho příběhu, je nezbytné si říci ještě několik slov ke struktuře a osídlení našeho vesmíru. Tato struktura jak je asi zřejmé, koresponduje s jednotlivými Tvůrčími procesy a tak na ni můžeme nahlížet jako na jakési samostatné časoprostorové sféry, v rámci nichž se odvíjí událostní evoluční linka aktivit a činnosti v nich operujících částí vědomí, tedy duchovních energetických kolektivů, rodin a bytostí. Z tohoto úhlu pojetí je vhodné, modelovat si náš vesmír do podoby pětiposchoďové budovy, přičemž každé z poschodí či galaxie je tvořeno třemi samostatnými odděleními či hvězdnými systémy. Lze si tak představit celou budovu jako jakousi prostorovou 15-prvkovou kompozici, kdy v pátém, nejvyšším patře přebývají tři primární nehmotné kolektivy vědomí (13-15 oddělení) a v patrech nižších pak jejich děti. Toto "nejvyšší patro" našeho vesmíru je v Pramenech pojmenováno jakožto Pás Orionu a ony tři kolektivy jako Rishi - Breneau. V 15-tém patře pak vznikl tzv. Smaragdový řád Breneau, v 14-tém patře tzv. Ametystový řád Breneau a v 13-tém patře tzv. Zlatý řád Breneau. Společně se nazývají Rishiové. Těchto pět jednotlivých pater tvoří každé jedno třídimenzionální evoluční prostředí a je v Pramenech pojmenováno jako tzv. Harmonické universum, zkráceně HU-5 až HU-1.V tomto okamžiku je nezbytné ještě zmínit, že k časoprostorovému pohybu mezi jednotlivými patry a odděleními slouží systém tzv. Hvězdných bran, které jsou lokalizovány na konkrétních kosmických tělesech v jednotlivých patrech a dimenzích. Vesmírný provoz těchto Hvězdných bran pak "hlídají" Strážci evoluce, kteří tak korespondují s civilizací, která má to které kosmické těleso, na kterém je umístěna některá z Hvězdných bran, za svoji domovskou planetu. Pro názornost si uveďme grafickou podobu této naší budovy, respektive prvních čtyřech pater. Páté patro je patro specifické a slouží k propojení s dalšími budovami - sousedními vesmíry.

12-ti prvková fraktálová architektura dimenzionálního Vesmíru

 Pro přesnost si jen řekněme, že celá naše 15-ti poschoďová budova je obklopena ještě vyššími evolučními prostředími, podobně jako je skutečná budova obklopena svým venkovním okolím. Toto okolí však již nevytváří trojdimenzionální časoprostorová patra, pouze jakoby "produkuje" tři primární energetické napájení jednotlivých 15-ti poschoďových vesmírů. Podrobnější popis těchto a vyšších úrovní je k dispozici, ale již překračuje rámec tohoto našeho materiálu. Jen si tedy uveďme, že tyto tři nesmrtelné, nehmotné a beztvaré inteligence bytující v těchto úrovních jsou v pramenech nazývány Univerzální trojicí (Otec, Matka (nikoliv Syn) a Duch svatý) nebo kolektivy Yanas a nad nimi ještě výše stojící Centrální zdroj je nazýván Yunasai. Nyní se však vraťme k našemu 15-ti úrovňovému vesmíru a udělejme si o něm přiměřenou představu - viz.obrázek níž.

15-ti úrovňový vesmír

 Co je důležité zmínit je skutečnost, že takto chápaný vesmír není jediným svého druhu, ale těchto vesmírů (budov) existuje opět ve fraktálové kompozici víc. Souvisí to s koncepty jako částicový a antičásticový (paralelní, jin-jang) vesmír, časové evoluční cykly apod., tedy s pojmy, které přesahují rámec našeho textu, ale inspirovaným zájemcům jsou k dispozici. Pro naše účely bude nyní stačit, že víme, že náš výklad se týká jen jednoho konkrétního vesmíru - časového matrixu a to toho, ve kterém se nyní aktuálně svým vědomím pohybujeme a který je Pramenech znám jako Univerzální Veca vesmír. Tento jeden Veca vesmír (který je sám o sobě jedním z více vesmírů) se skládá ze čtyř kvadrantů, přičemž výš uvedené schématické obrázky představují právě tento jeden kvadrant, náš aktuální vesmír, evoluční prostředí lidské rasy či jeviště našeho příběhu. Jen pro inspiraci ještě uvedu, že tyto čtyři "vajíčka" jsou kompozičně propojeny skrze tři své nejvyšší dimenze do podoby kříže a takto vytvořená sdílená oblast je známá jako tzv. Vnitřní Ecka vesmír. Čtyři vesmíry (dva a dva) pak existují z důvodů archetypálního, duálního, cirkulačního koloběhu "napájecí" energie (nádech a výdech) a ty dvě dvojice jsou tím, čemu se v tradiční esoterice říká nižší a vyšší nebe. Ale nyní se již opět vraťme k původní ose našeho příběhu.

 Jak jsme si již řekli, na počátku výstavby naší budovy stála dohoda ohledně jeho společného a konsensuálního využívání jejími staviteli - tvůrci. V rámci této etapy dění tak každý z našich tří primárních kolektivů přistoupil k tomu, že dal vzniknout svým prvním dětem vybaveným Svobodnou vůlí a jimi zabydleli nižší, čtvrté patro našeho vesmíru a tedy tamější 10-12 oddělení. Pro zjednodušení popisu budeme nadále jednotlivým oddělením našeho vesmíru říkat Dimenze, kdy součinnost tří těchto dimenzí vytváří obyvatelný tří-prostorový environment (x,y,z). Všechny tyto tři zakladatelské kolektivy posléze daly vzniknout a tedy založily další, Svobodnou vůlí vybavené kolektivy, které postupně zabydlily nižší patra našeho vesmíru a účastnily se společného provozu. Jen pro představu - tyto tři Zakladatelské kristovské kolektivy bytují v nehmotné formě jakoby živého, tekutého světla. Za zmínku jistě stojí i název zmíněné výchozí mírové evoluční smlouvy, který je v Pramenech uváděna jako tzv. Smaragdová úmluva. Rovněž si uveďme, že čtvrté patro, které obývají Zakladatelské kolektivy tzv. Císařství Paladia, koresponduje s Hvězdným systémem Lyry s následujícími centry - 12-té oddělení s centrem známým jako Aramaténa, 11-té oddělení s centrem známým jako Aveyona a 10-té oddělení s centrem známým jako Vega. Smaragdový řád Breneau pak na Aramaténě v 12D dal vzniknout dvěma rasám bytostí, které vešly ve známost jako Elohei-Elohim (suchozemská humanoidní rasa) a Anyu (vodní rasa), Ametystový řád Breneau pak na Aveyonu v 11D dal vzniknout rase, které vešla ve známost jako Bra-ha-Rama (také nazývaná jako Inyu či Pegasus) a Zlatý řád Breneau v 10D dal vzniknout rase, která vešla známost jako Serafei-Serafim (sauří rasa schopna létání). V rámci jednotlivých hlavních Zakladatelských ras pak postupně vznikaly různé genetické verze jednotlivých kolektivů a jejich korespondence na hvězdné systémy a planety, které se tak staly jejich domovskými místy v evolučním cyklu tohoto vesmíru. Jedni vznikli dříve než druzí, jiní s jinými přednostmi než další. Zde si můžeme docela dobře představit tu tvůrčí aktivitu a pestrost ale i to, proč a jak mohla napadnout jistého pana Darwina jeho evoluční teorie o vývoji druhů. Jen s tou spontánností a samospádem se jaksi netrefil. Než budeme pokračovat, udělejme si ještě pro přehlednost jednoduchou tabulku, kterou si budeme postupně v našem výkladu rozšiřovat. 

 Jestliže náš vesmír vznikl v období před 950 miliardami let, potom výše uvedená tvorba ras a následná koexistence a společný pobyt v našem modelovém domě fungovaly až do období před 250 miliardami let, tedy celých 700 miliard let se náš vesmír nacházel v mírovém stavu a vše probíhalo dle Smaragdové úmluvy. Nicméně v období před 250 miliardami let bylo za blíže nespecifikovaných okolností toto období ukončeno a došlo k eskalaci neshod, které jsou v Pramenech pojmenovány jako tzv. Andělské války. Tyto války se rozhořely na velmi dlouhou dobu a probíhaly od období před 250 miliardami let až do období před 570 miliony let, tedy neskutečně dlouho - prakticky zhruba téměř celých 250 miliard let! Jen si připomeňme, že v těchto více než pradávných dobách, ještě něco takového jako lidská bytost, tak jak ji známe dnes ještě zdaleka neexistovala. Ale o tom si budeme povídat až za chvíli. Nyní se pojďme říci něco bližšího k onomu prvnímu globálnímu konfliktu v našem vesmíru - Andělským válkám.

© Petr Penguin, Beskydy, duben-říjen 2009

zpět na Předmluvu - nahoru - na další kapitolu