4. část

2. Vědomí, rasy a duchovní rodiny

Jak jsme si již řekli, v Procesu tvoření dochází metaforicky řečeno jakoby k výdechu signované subčásti energie tvůrce do svého dítěte, přičemž nic bližšího jsme si k tomuto ději zatím neřekli. Nyní to musíme napravit, neboť základní pochopení principu tohoto tvůrčího procesu je nezbytné pro pochopení všeho dalšího. Naskýtá se otázka. Jak je zařízena vazba či správná korespondence těchto "vydechnutých" energetických částí mezi "rodičem a dítětem", která je zajisté naprosto nezbytná pro správný zpětný průchod a konečnou reintegraci s Centrálním zdrojem? A může jeden tvůrce udělat vícero "výdechů", tedy jakoby mít víc svých dětí či potomků? Pokud ano, což lze předpokládat, potom se celá situace ohledně evolučně správného přiřazování dětí k rodičům a prarodičům a dalším "předkům" ještě víc komplikuje. A existuje nějaká korespondence mezi hierarchickou strukturou vesmíru, touto "evoluční rodovou linií energií vědomí" a biologickými rasami bytostí? Při hledání odpovědí na tyto úvahy vyjdeme z výkladu pojmu Duchovních rodin Vědomí a ukážeme si, jak vypadá taková Duchovní rodina kristovského lidstva. Není to složité, spíš překvapivé. Pod pojmem Duchovní rodina je namístě si představit právě tuto jednu evoluční rodovou linii. To by nebylo nic až tak zvláštního, ale je potřeba si tuto představu precizovat. Takže si představme evolučně vysoko postavenou bytost, která bude mít za úkol dohlížet nad provozem naší budovy a je stvořena dále uvedeným způsobem. Za tím účelem bude mít svůj vlastní domov ve čtvrtém patře HU-4 a s cílem plnit své poslání ji její tvůrci dali do vínku možnost 12 x "dýchnout" a přivést na svět 12 svých potomků, kteří budou bydlet a dohlížet na provoz o patro níž. Tuto schopnost - mít 12 potomků - pak budou mít i děti těchto prvních jejich dětí a ještě i jejich děti, přičemž každá generace bude mít na starosti nižší patro naší metaforické budovy. Kolik to bude dohromady individualizovaných částí energie vzniklých v Procesu tvoření? Odpověď zní - 1728 individualit, které dohromady dávají, jak jste zajisté již správně pochopili jednu Duchovní rodinu. A když si k tomu doplníme, že všichni jsou spolu trvale či on-line v kontaktu a sdílejí své zkušenosti z provozu, začínáme mít možná již lepší představu o své vlastní situaci, když si sami sebe, coby člověka na planetě Země přiřadíme coby inkarnáta v prvním patře HU-1, tedy jakoby pravnuka či pravnučku Kristovského Avatara naší rodové linie. Nepřehlédněme prosím, že z tohoto modelu jasně vyplývá, že jedna Duše, účinkující na domovské planetě Tara ve druhém patře HU-2/D5 má "k dispozici", pro svůj dohlížecí úkol, 12 inkarnátů (dětí) na planetě Země v nižším patře HU-1/D3. 12 inkarnátů/různých lidí na Zemi tak přináleží k jedné Duši, 144 inkarnátů/různých lidí na Zemi pak jednomu Duchovi a 1728 inkarnátů/různých lidí na Zemi patří jednomu Avataru, v těchto konkrétních počtech známému pod jménem Kristus. Tuto situaci si můžeme přenést do naší přehledové tabulky, která by nyní mohla vypadat takto:

Můžeme tedy jít dál a odpovědět si na některé další, výše uvedené otázky. První věcí, kterou je potřeba vzít v úvahu je podoba komunikačních prostředků mezi jednotlivými členy Duchovní rodiny. Bez složitějšího vysvětlování je namístě si představit, že tímto prostředkem ke sdílení zkušeností jednotlivých inkarnátů mezi sebou je morfogenetická matrice známá jako DNA, která takto funguje analogicky ke sdílenému harddisku v počítačových systémech. S DNA a genetikou pak souvisí i pojem inkarnační rasy, kdy tento pojem je potřeba chápat ve smyslu "nosič Vědomí", jehož konkrétní podoba a schopnosti přímo korespondují s úkoly vtělujícího se Vědomí z vyššího evolučního patra. A tak se Vědomí Duše vtěluje do konkrétní rasy Inkarnáta, Vědomí Ducha do rasy Duše, Vědomí Avatara do rasy Ducha, přičemž všichni jsou vzájemně on-line a schopni mezi sebou komunikovat skrze matrici DNA. Pod pojmem matrice DNA si představme nejen její biologickou podobu u lidského inkarnáta, ale daleko komplexnější energetickou strukturu, která je matricí pro všechny její konkrétní, dimenzionálně manifestované, rasové formy, kde pak slouží nejen ke komunikačním účelům, ale slouží i k ukládání jejich zkušeností, k využití všemi ostatními členy Duchovní rodiny. Takto komplexně pojaté energetické matrici DNA říkejme propříště morfogenetické pole. Pro počítačově zdatnější čtenáře si lze tuto čtyř-úrovňovou "inkarnační" situaci vhodně modelovat v pojetí: matrice DNA = třída objektů a inkarnované vědomí = instance objektu, svět/vesmír/matrix = operační systém. Nebo zcela jednoduše, ale příliš staticky, jako razítko a jeho otisk na listu papíru. A samozřejmě, že správně věc pochopili ti z vás, kteří si celou tuto nádhernou, životem pulzující pavučinu propojili s tím, co je známo jako tzv. Strom života. Není zde prostor podrobněji se rozepisovat o sofistikované logice a časoprostorové evoluční lokalizaci jednotlivých inkarnací těchto 1728 inkarnátů jednoho kristovského avatara, jen si řekněme, že celá tato záležitost není ani zdaleka náhodná, ale je vysoce provázaná s evolucí a i celkovým vývojem událostí v našem vesmíru. Jen pro představu o složitosti těchto dějů a toho, k čemu vlastně došlo, si stručně uveďme, že jiné evoluční prostředí pro svůj vývoj potřebuje fragment Vědomí na úrovni Inkarnáta, které se inkarnuje ve dvojici v rámci jednoho tzv. Lineárního časového vektoru o délce 4426 let a jiné Duše, která se vyvíjí prostřednictvím simultánně inkarnovaných šesti párů svých vlastních Inkarnátů. Každý pár v jednom časovém vektoru z šesti paralelních, které na sebe datumově navazují tak tvoří časový rámec vývoje Duše, známý jako Euiago cyklus - jen zdánlivě trvající lineárních 26556 let, ale ve skutečnosti trvá pouze oněch 4426 let. Pro lepší pochopení - např. rok/letopočet 1 v 1. časoprostorovém vektoru je simultánní s rokem 1+4426=4427 ve druhém vektoru, rokem 2*4426+1=8843 ve třetím atd. až v šestém časoprostorovém vektoru se v jednom a témže okamžiku - roce 1 prvního vektoru, píše na tamějším kalendáři letopočet 5*4426+4=22131. Lidský Duch se pak vyvíjí v prostředí dvou paralelních vesmírů - v případě Země na částicové Zemi a na antičásticové, paralelní Zemi. V každém tomto prostředí se vyvíjí v rámci tzv. jednoho Planetárního časového cyklu, který obsahuje šest cyklů Euiago, čímž vzniká časoprostor pro evoluci 2x6=12 Duší a tedy i 144 Inkarnátů jednoho lidského Ducha. Úroveň Vědomí na úrovni Kristovského avatara se pak vyvíjí (prochází našim Vesmírem) v rámci tzv. Kruhového cyklu, který je tvořen 12-ti Planetárními časovými cykly a je vnitřně členěný do čtyř simultánně běžících kruhů po třech Planetárních časových cyklech. Tím nám vzniká úplný, uzavřený a vzájemně plně energo-informačně propojený časoprostor pro vstup a výstup Kristovského Vědomí do 12-ti dimenzionálního časoprostorového propletence - našeho vesmíru/matrixu skrze strukturovanou simultánní inkarnaci/existenci 1728 inkarnátů jednoho jediného Kristovského avatara - jedné Duchovní rodiny. Uff :-) Tento exkurs do evolučních časových cyklů ukončeme výčtem průběhu či posloupnosti lineárních časových vektorů našeho aktuálního Euiago cyklu s tím, že v koncových a současně i počátečních časových obdobích těchto vektorů (taky se jim říká Nulové body či Zeropointy nebo také Hvězdné aktivační cykly SAC - viz. později)) se přirozeně a nevyjednatelně odehrávají významné energetické události, související se zhodnocením evoluční práce inkarnovaných fragmentů Vědomí, tedy jakousi evoluční maturitou inkarnátů, kterou známe pod pojmem Evoluční vzestup.

1. Časový vektor - 22326 př.n.l. až 17900 př.n.l.
2. Časový vektor - 17900 př.n.l. až 13474 př.n.l.
3. Časový vektor - 13474 př.n.l. až   9048 př.n.l.
4. Časový vektor -   9048 př.n.l. až   4622 př.n.l.
5. Časový vektor -   4622 př.n.l. až     196 př.n.l.
6. Časový vektor -     196 př.n.l. až   4230 n.l.

 Nyní se ještě vraťme k inkarnátovi na Zemi a pro další vylepšení si představy o morfogenetice lidské rasy a její vazby (korespondence) na evoluční, dimenzionální prostředí si dobře prohlédněme níže uvedené obrázky toho, jak se univerzální, 12-ti prvková katara mřížka uplatňuje ve struktuře lidského těla. Na druhém obrázku pak vidíme, jak se jednotlivé dimenzionální energetické toky skrze čakry/porty a meridiány/spoje distribuují/projektují do biologické vrstvy lidského těla.

  Rovněž ještě zvažme vzácnou situaci, kdy, pokud je biologické (tří-dimenzionální) tělo, korespondující s evolučním patrem, toho schopné, se může stát přímým inkarnačním prostředkem i pro Vědomí z úrovně Duše, Ducha či Avatara, nejen Inkarnáta! K tomu je ale potřeba, aby biologické tělo, dimenzionální nosič pro takto vysoko vibrující Vědomí, bylo schopno nést příslušně vyšší dimenzionální energie, což opět souvisí s karmou (planetární, rasovou i personální) a genetickými "zmrzačeními" morfogenetických matric ze strany Soupeřů (viz. později), ale i samotnou přítomností těchto vyšších energií v poli planety, tedy s předpoklady souvisejícími se vzestupnými cykly a vlnami. A samozřejmě také s účelem, proč by k této nestandardní situaci mělo dojít. Jen pro inspiraci nyní uvedu, že Ježíš Kristus, ale ne ten ukřižovaný, byl Vědomím inkarnovaným až z 12-té dimenzionální úrovně (HU-4)! Teď se ale vraťme k běžné situaci, kdy naprostá většina dnešních biologických těl je hostiteli Vědomí na úrovni Inkarnátů.

 A nyní si představme, že všechny tyto energetické matrice DNA všech 1728 inkarnátů pouze jednoho Krista jsou "technicky" udržovány v analogické multi-planetární matrici DNA, potažmo v jakémsi propletenci morfogenetických planetárních polí všech, na evoluci se podílejících planetárních systémů. Můžeme si tak učinit pouze mlhavou představu o jakési ohromné pavučině-matrixu z nichž morfogenetické pole planety Tara, domovského místa Lidské rasy je pouze jednou systémovou částí tohoto vzájemně zcela propleteného ohromného spirituálního celku. A do této pavučiny, přišel katastrofální, zničující výbuch. Určitě si umíte představit, jak bylo část této pavučiny, toto planetární morfogenetické pole "roztrháno na kusy" a jak byly zpřetrhány jeho vazby na své okolí. Myslím, že není nutné si nějak složitě popisovat, co to vlastně znamenalo pro jednotlivé inkarnované členy Duchovních rodin, když takto násilně došlo k totální ztrátě vazeb mezi jednotlivými částmi inkarnovaných Vědomí (zejména taranských Duší) a ty tak přišly o svá vzájemná propojení a zkušenosti. Jednoduše řečeno to zastavilo možnost evolučního návratu, nádechu či vzestupu inkarnovaných částí Vědomí, protože byly ztraceny či dezintegrovány příslušnosti fragmentovaných částí Vědomí inkarnátů od svých Duší a Duší od svých Duchů. Prostě došlo k zpřetrhání vazeb mezi prvním a druhým a druhým a třetím evolučním patrem, čímž došlo k zastavení evolučního koloběhu. Tolikrát, na mnoha místech, správně uváděná Jednota lidského vědomí, byla hrubě porušena.

 Tuto situaci bylo bezpodmínečně nutno řešit, neboť pro dezintegrované části Vědomí, tedy lidské inkarnáty, kteří zahynuli v okamžiku katastrofy Tary, to v podstatě znamenalo nejen okamžitou smrt fyzickou, ale potenciálně i smrt duchovní. Přemýšlením nad tehdy vzniklou situací si lze uvědomit složitost této situace, kdy tato dezintegrace se netýkala všech Duchovních rodin, a těch kterých se týkala se týkala v různé míře zasažení, podle aktuální inkarnační situace v okamžiku katastrofy na Taře. Bez dalšího komplikovaného výkladu si rovnou uveďme, že řešení vedoucí k nápravě a opětovné integraci fragmentovaných Vědomí do svých Duchovních rodin bylo nalezeno v podobě vytvoření kopie potřebné části taranského morfogenetického pole Duchovní kristovské rodiny, prostřednictvím které se mohly fragmentované a odloučené částí Vědomí (odpojené Duše) opětovně propojit se svojí Duchovní rodinou. Tato kopie taranského morfogenetického pole je v Pramenech pojmenována jakožto Sféra Amenti a bylo nutno ji umístit do prostředí nižšího evolučního patra HU-1 (tedy tam, kam propadly tyto katastrofou postižené, fragmentované části Vědomí), na s planetou Tara tam evolučně propojenou planetu, kterou byla a dodnes je naše současná adoptivní domovská planeta Země.

 Vytvoření Sféry Amenti tak dalo naději na záchranu poškozených a dezintegrovaných kristovských Duchovních rodin rasy Turaneusiam-1, Strážců evoluce z planety Tara, prostřednictvím inkarnace fragmentovaných částí do prostředí planety Země a možnost v jejím prostředí uskutečnit potřebné opětovné propojení či reintegraci s vlastní Duchovní rodinou a následně se vrátit a zpětně vzestoupit na domovskou planetu Tara. Tato úloha se v Pramenech podrobně popisuje a je známá jako výše zmíněná a níže podrobněji popsaná Záchranná mise Amenti. A právě o ní si budeme povídat v další kapitole. Již nyní je dobré si ale uvědomit, že zastavení evolučního běhu v našem vesmíru, v důsledku katastrofy planety Tara, nemůže trvat věčně a dřív nebo později, s většími či menšími škodami bude muset být rozhřešeno. 

 A abyste snad nenabyli nesprávný dojem, že se zde rozepisuji o věcech a tématech příliš vzdálených a odtažitých od problematiky současného moderního života v 21. století rovnou podotýkám, že dále diskutovaná Záchranná mise Amenti, coby primární příčina všeho dnes podstatného dění kolem nás, jde právě v našem období do svého závěrečného dramatického finále či rozhřešení, takže si asi umíte představit, jak významné období se dnes odehrává a o jak grandiózní a dlouhodobou akci (šachovou partii Soupeřů se Strážci) se jedná. A v této souvislosti Vás určitě mj. napadne i otázka - proč to trvá tak dlouho? Odpověď je jednoduchá, protože Soupeři do této Záchranné mise trvale zasahovali a dodnes zasahují s cílem zvítězit a znemožnit tak její úspěšné dokončení.

 A nyní jedna kontrolní otázka pro tebe vážený čtenáři. Myslíš, že bys ty sám mohl být osamocenou a odloučenou jednotkou kristovského Vědomí, která dodnes nenašla spojení na svoji pravou Duchovní rodinu nebo možná patříš do jiné Duchovní rodiny - jak to cítíš?

© Petr Penguin, Beskydy, duben-říjen 2009

na předchozí kapitolu - nahoru - na další kapitolu