11. část
5. Atlantská konspirace a zánik Atlantidy
5.1 Neplánovaná zkáza Atlantského kontinentu, zrada Thovta a masakr Eiyanů, Luciferiánské spiknutí, mírové období a útoky na Egypt
Jak jsme si již uvedli, v době blížícího se období SAC 28 000 př.n.l. rostlo nepřátelství mezi - pod ochranou Koncilu ze Síria pracujících Egypťanů a originálních T-2 Melchizedeků versus "signovaných" stoupenců rebelujícího Chrámu Annu-Melchizedeka. Ti tuto situaci řešili tak, že po neúspěchu v Egyptě se opětovně zaměřili na Atlantidu, která se tak postupně stala jejich novou základnou a zde oprášili svůj starý plán - s pomocí krystalových generátorů se dostat do Vnitřní Země - Agarty a dostat ji pod svoji kontrolu. Nicméně přitom zjistili, že portálové vstupy do Agarty nelze jen tak jednoduše dobýt a tak nakonec přistoupili ke zvýšení výkonu hlavního atlantského generátoru s cílem kompletně demontovat elektromagnetické ochranné bariéry ochraňující portály do Vnitřní země. Bohužel hlavní generátor zvýšenou zátěž nevydržel a neplánovaně a neočekávaně explodoval. Spolu s ním explodovaly i další menší generátory, což mělo ten fatální následek, že v době 28 000 př.n.l. šla velká část kontinentu Atlantidy v mohutné explozi pod vodu. Z celého kontinentu tak zůstaly jen tři velké ostrovy (jedním z nich jsou dnešní Bermudy, druhým Anglie a Irsko) a velká většina obyvatel byla při tomto výbuchu fyzicky usmrcena. Dále tento výbuch způsobil vychýlení zemské osy a velkou celosvětovou potopu a zemětřesení, která "přeuspořádala" povrchové poměry na celé planetě včetně Egypta. Než však došlo ke konečnému výbuchu, zorganizoval Koncil ze Síria migrační vlny části Atlantského obyvatelstva do různých částí celé planety, včetně Egypta. Egypťané tak byli předem informováni o vývoji celé situace v Atlantidě a proto se stačili před neblahými následky Atlantského výbuchu skrýt zejména ve Vnitřní Zemi - Agartě a výbuch přežít v poměrně dobré kondici. Následkem tohoto výbuchu došlo k posunutí zemské osy rotace a tím i k neblahému přerušení a rozpojení energetických vazeb mezi Síriem B a Velkou pyramidou v Gíze, čímž došlo k rozpojení Mostu úmluvy Palaidor, což ukončilo jeho funkci i roli Velké pyramidy coby pečlivě chráněného mezihvězdného teleportačního a vzestupného centra. Po konsolidování povrchových podmínek pro další život byly zahájeny všeobecné rekonstrukční práce na poškozených civilizacích, zejména na zbylých třech Atlantských ostrovech. Na těchto rekonstrukcích se podíleli i do té doby rebelující stoupenci Chrámu Annu-Melchizedeka, kteří se v té době opětovně vrátili (pod vlivem tak rozsáhlé katastrofy) pod učení Zákonů Jednoty. Melchizedekové/Muvariánci v této době ze Země odešli do Agarty, neb další vzestup nebyl na pořadu dne.
V období 28 000 př.n.l. až 9 500 př.n.l. tak zdecimovaná Atlantida existovala již jen v podobě tří velkých ostrovů. Obnova povrchového života na planetě a další mírový život respektující Zákony jednoty (včetně provozu Záchranné mise Amenti) pokračovaly až do období 10 500 př.n.l., kdy se k dalšímu velkému slovu opět přihlásili rebelující Anunnakové, kteří se v tomto post-katastrofickém a všeobecně rekonstrukčním období rovněž snažili maximalizovat svůj vliv a nahradit si tak nečekanou ztrátu své operační základny v Atlantidě. Nicméně těmto událostem v období 10 500 př.n.l. ještě předcházely neblahé události související s dalším přirozeným pozemským cyklem SAC v období 22 326 př.n.l. a s ním související tzv. Luciferiánská rebélie. Tuto událost není možné ponechat stranou našeho výkladu, a proto si k tomu něco podrobněji řekněme.
V této Atlantské době vešel ve známost zejména 3. mluvčí, který byl Strážci - Azurity pověřen přinést lidstvu kýžené vědomosti. Jednalo se o Nibiruánského Anunnakiho, Atlanťana (respektujícího Zákony Jednoty) později známého pod egyptským jménem Thovt. Ten mj. publikoval své překlady části jedenáctého CDT disku v podobě tzv. Smaragdových desek. Klíčovým prvkem v jeho misi se však stala jeho zrada, kdy se přidal na stranu Soupeřů, vydal jim své vědomosti a pomluvil a zradil Strážce - Kněžstvo Atlantidy, od kterých získal své pověření. Tato skutečnost vedla k odhalení tajných míst pozemských spolupracovníků Strážců - tzv. Eiyanů v Egyptě a jejich následný masakr, a nakonec vyústila v konečnou zkázu a zánik Atlantidy v roce 9 558 př.n.l. Šlo tehdy o to, že frustrované skupiny rebelujících Anunnaků, kteří výbuchem Atlantského kontinentu přišli o svoji pracně vydobytou kvalitní operační základnu - Atlantidu se účelově spojili a založili tzv. Atlantskou konspiraci, která je v běhu až do našeho současného SAC 2000-2022. V následném hněvu a touze po pomstě se spikli a spojili se (pod vedením skupiny Luciferiánských Anunnaků) jednotlivé, do té doby samostatně operující rebelující frakce s ostatními Soupeři a v rámci tzv. Luciferiánského spiknutí si naplánovali na nejbližší možný termín SAC (který vycházel na období 22 326 př.n.l.) agresivní útok na základnu Koncilu ze Síria na Marsu. Tento překvapivý útok rovněž i zrealizovali a základnu na Marsu totálně zničili. Rovněž přitom napadli i Egypt, kde se na utajovaných místech připravovali lidé (pod vedením zmíněných Eiyanů) na průběh vzestupné vlny přicházejícího SAC 22 326 př.n.l.. Lidem na pomoc příchozí spojenci z Koncilu ze Síria sice zahnali flotilu rebelujících Anunnaků ze Země na jejich vzdálenou planetu Nibiru, ale bylo to již příliš pozdě na to, aby odvrátili první útoky a tak jak Velká pyramida tak i Sfinga a další pozemská kulturní centra byla rebely natolik poničena, že muselo být přistoupeno k jejich rekonstrukci. Jak Most úmluvy Palaidor tak i vstupní portály do Vnitřní Země - Agarty však tento zákeřný útok rebelujících Anunnaků přežily. V důsledku tohoto útoku však bylo nutno přesměrovat Most úmluvy ze Síria B na Alkyon v Plejádách, což mělo (spolu se zničením Síriánské základny Koncilu ze Síria na Marsu) důsledek ve snížení operačních možností Koncilu ze Síria v prostředí planety Země. Dříve zbudovaný umělý interdimenzionální portál - Síně Amore (Třetí Horovo Oko) vedoucí na Sírius B sice rovněž zůstal funkční, ale již jen pro omezený objem přepravy a nebylo jej možno využívat pro potřeby vzestupu - a tedy ani Záchranné mise Amenti. Lidstvu pomáhající Strážci po těchto událostech používali Egyptské pyramidy a v nich umístěný teleportační hvězdný portál Most úmluvy nově propojený k Alkyonu v Plejádách prakticky již jen pro omezený kontrolní přístup na Zemi. Rebelující Anunnaki ani Drakoniánci, od nynějška spojeni Luciferiánskou smlouvou, však stále neměli dovoleno a tedy ani nemohli používat tyto hvězdné portály, což jim samozřejmě stále vadilo, neboť svým zákeřným, masivním útokem v období 22 326 př.n.l. nedosáhli kýžené změny a situaci se tak snažili opět změnit. Zdecimovaných Atlantských ostrovů, se tento zákeřný útok proti Egyptu v podstatě nedotkl, a proto tam rebelové mohli pokračovat ve své podvratné činnosti i nadále, což zahájili v období 10 500 př.n.l. a činili po dobu dalšího tisíce let. V období 9 500 př.n.l. se tak signovaným stoupencům Chrámu Annu-Melchizedeka znovu podařilo zcela získat kontrolu nad Atlantidou (třemi ostrovy), zatímco Koncil ze Síria a originální Melchizedekové a Serres-Egypťané se v této době (10 500 př.n.l. - 9500 př.n.l.) stále ještě zabývali zejména výstavbou a rekonstrukcí Egypta a tamějších sakrálních staveb. Současně došlo i k tomu, že Soupeři - rebelující Anunakové vytěžili z této situace implementaci vlastních energetických kanálů pracujících v D4 pásmu a to skrze propojení "jejich" planety Nibiru skrze Sluneční portály do pozemské planetární mřížky, přičemž on-line ukotvení této jejich (dodnes aktivní) sítě známé jako Nibiruánská Diodová Krystalová Síť (NDCG) bylo provedeno do pozemského místa známého jako Stonehenge. Činnost této sítě se od těch dob dodnes orientovala na vysílání "reverzních" energií do pozemské planetární mřížky, potažmo lidských energetických těl.
5.2 Útok proti Sféře Amenti a její neplánovaný sestup, finální zánik Atlantidy, civilizační pád lidstva
V roce 9 558 př.n.l. se rebelujícím Anunnakům podařilo nabourat do bezpečnostního systému Koncilu ze Síria s cílem získat kontrolu nad teleportační stanicí ve Velké pyramidě v Gíze a skrze Most úmluvy plánovali zničit Sféru Amenti, bez které by nebylo možné pokračovat v Záchranné misi Amenti. Připomeňme si, že Sféra Amenti byla v té době stále uschována kdesi v D4 galaxie Andromedy a přístup k ní byl možný pouze prostřednictvím geneticky zapečetěného (D5 Obloukovou pečetí) Mostu úmluvy Palaidor. S využitím ukradených UHF ovládacích nástrojů - tzv. Anků a s využitím Atlantského křišťálového elektromagnetického výkonového generátoru vyslali rebelující Anunnakové skrze Most úmluvy Palaidor proti Sféře Amenti silný zničující EM pulz - paprsek destruktivní energie. Sféra Amenti však odrazila tento útočný výkonový EM pulz zpět na střílející křišťálový generátor, což způsobilo řetězovou reakci ostatních, na Atlantských ostrovech se vyskytujících krystalových generátorů, ukončenou sérií jejich mohutných explozí, které zapříčinily potopení všech tří Atlantských ostrovů do vln oceánu. A tak Koncil ze Síria, s omezenými operačními možnostmi, opět přišel příliš pozdě a zabránit katastrofě se mu již nepodařilo, i když alespoň ještě stihli varovat pozemšťany, kteří se tak pokusili skrýt zejména ve Vnitřní Zemi - Agartě. Rovněž tak se podařilo zachránit a evakuovat několik loajálních Atlantských skupin ve vesmírných lodích Koncilu ze Síria. Tato katastrofa měla opět celoplanetární rozsah, došlo k dalšímu posunu zemské osy a mnoha zemětřesením a záplavám, které však již nebyly celoplanetárního rozsahu. Teleportační stanice ve Velké pyramidě byla opět vychýlena z pozemské 4. srdeční čakry a ztratila i své spojení na Alkyon, takže teleport byl opět vyřazen z provozu. Na základě doporučení Koncilu ze Síria byli po zkušenostech z této katastrofy Strážci - známí jako tzv. Modří ze Síria pověřeni odstraněním všech křišťálových generátorů ze Země (i těch potopených), což bylo něco jako kdyby se dnešní civilizaci sebrala elektřina. Z velké a sofistikované civilizace se tak rázem stala přežívající "středověká" kultura, takže fakticky nastal skutečný temný věk na primitivní úrovni své společenské organizace. Bez krystalové technologie nebylo možné obnovit původní sociální a technologickou úroveň Atlantidy. Přesto však bylo rozhodnuto, že tato krystalová technologie bude lidem navrácena, ale až tehdy, kdy sami dosáhnou dospělejších evolučních stavů a nebudou tak zranitelní a náchylní k infiltracím ze strany Soupeřů. Nicméně ztráta krystalové technologie byla pouze začátkem nových problémů, do kterých se lidstvo po závěrečném potopení Atlantidy dostalo.
V důsledku těchto událostí byly při opravách na pozemskou stranu Mostu úmluvy Palaidor umístěny další bezpečnostní opatření a pečetě. K odpečetění se nově začalo používat (vysoce střežených) dvou válcových nástrojů (D2 hůl a D5 berle), které zaškolený personál musel příslušně nabít a teprve potom mohli kompetentní Egypťané a Strážcové přistupovat k portálům do Vnitřní Země - Agarty i k samotnému Mostu úmluvy Palaidor. To však nebylo to nejhorší.
Soupeři vyslaný, ničivý EM pulz totiž aktivoval Sféru Amenti a ta začala neplánovaně a neočekávaně sestupovat a přemisťovat se z galaxie Andromedy na Zemi. Země však v tuto dobu nebyla připravena přijmout energii Sféry Amenti, protože sestup se odehrával zcela mimo přirozené pozemské energetické cykly. Nekontrolovaný sestup by trval cca 2000 let a bylo možno očekávat, že ke střetnutí Sféry Amenti se Zemí by došlo někdy kolem roku 7 558 př.n.l. Problém byl v tom, že pravidelné časové období pro přijetí Sféry Amenti bylo buď v roce 9 048 př.n.l. nebo 6 835 př.n.l., takže aktuálně zahájený, neočekávaný a násilně vynucený sestup Sféry Amenti byl zcela mimo přirozenou synchronizaci. To znamenalo, že by se sestupující Sféra Amenti v nesprávný čas setkala s uzavřenými časoprostorovými víry v D4, které tak představovaly přirozenou frekvenčně/dimenzionální bariéru. A ta by způsobila, že by sestupující Sféra Amenti, při střetu s touto pozemskou D4 bariérou explodovala a i Země by pravděpodobně byla zničena a rozprášena na kosmický prach. Aby se předešlo tomuto absolutně nepřijatelnému scénáři, tedy pravděpodobně definitivnímu konci planety Země a i vzestupu na ní žijících bytostí, bylo Konfederací RA, Elohimy, Koncilem ze Síria a některými dalšími národy Strážců vymyšleno a rozhodnuto, uskutečnit tzv. "náhradní smrt planety Země". Svůj plán uvedli do provozu v roce 9 540 př.n.l. O co šlo si řekneme v další kapitole.
5.3 Neplánovaný sestup Sféry Amenti a náhradní smrt planety, Země jde do kosmické karantény, pozastavení Záchranné mise Amenti
Zjednodušeně řečeno šlo o to, upravit morfogenetické pole planety Země tak (zneaktivněním a odpojením jistých frekvenčních pásem), aby se sestupující Sféra Amenti při střetu s tímto upraveným morfogenetickým polem planety o ně pouze zastavila, ale nereagovala - tedy zrealizovat něco jako pro Sféru Amenti neškodný, frekvenční plot. Ta by pak zůstala zastavená v astrální dimenzi D4 tak dlouho, dokud by tento frekvenční plot nebyl zase vědomě a v příhodný čas odstraněn, což by bylo provedeno až tehdy, až by k tomu nastal přirozený čas SAC planety Země. Tímto způsobem tedy bylo naplánováno, znovu sesynchronizovat oba dva klíčové děje - "rozladěný" cyklus Sféry Amenti a přirozený SAC cyklus planety Země a to v období výskytu příštího SAC - tedy v období 6 835 př.n.l. Samozřejmě, že tento plán měl i svá problematická úskalí a jedním z nich bylo to, že frekvenční plot znemožňoval i provoz umělých teleportačních časoprostorových portálů a to jak Mostu úmluvy, tak i Síní Amorea a i dost omezoval možnost přistávat na Zemi v kosmických lodích a tím ze strany Strážců napomáhat lidem v jejich střetech s jejich soupeřícími protivníky. Další problém pak spočíval v tom, že Sféra Amenti se v době čekání na synchronizaci (tedy 7 558 př.n.l. - 6 835 př.n.l.) dostala do daleko zranitelnější pozice než kdyby se začlenila do D2 jádra planety a proto bylo potřeba podstatně zvýšit její ostrahu a to po celou tuto dobu trvající cca 723 let. Tyto okolnosti v konečném důsledku znamenaly, že lidstvo bylo víceméně vynuceně ponecháno tomu, aby si spravovalo své záležitosti bez účinného vlivu ze strany Strážců, kteří se věnovali zejména ochraně Sféry Amenti a tomu, aby nemohlo být této situace zneužito ze strany Soupeřů. Tato situace tedy prakticky znamenala, že Země byla dána do tzv. Kosmické karantény (izolace), přičemž Strážcové-Elohimové bylo pověřeni k tomu, aby komplexně a neprodyšně strážili interdimenzionální průchod skrze tuto umělou Frekvenční ohradu/plot. Pro lidstvo to na jedné straně znamenalo šanci na přežití (odvrácením finální exploze), ale na druhou stranu to znamenalo přerušení spojení s jejich ET ochránci a pomocníky. Rovněž to znamenalo dočasné ukončení provádění vzestupu připravených lidských bytostí.
Těmto hrozící katastrofou vynuceným změnám v morfogenetickém poli planety však musely odpovídat i změny v morfogenetice pozemských ras, která tak korespondovala s nově zavedenou, D4 ochrannou frekvenční ohradou. Nově vytvořená frekvenční ohrada dovolovala pouze Elohimům interdimenzionální kontakt s jejich vlastním chráněným kmenem, což byly Hibiruánská rasa a rasa Serres-egyptská. Úprava morfogenetiky pozemských lidských ras resultovala i v genetickou mutaci pozemských lidských ras. Tato genetická mutace způsobila ztrátu spojení a tedy i dlouhodobé paměti mezi D3 vědomím Ega inkarnátů a vyššími/astrálními/duchovními Vědomími inkarnovaného člověka, což rovněž zapříčinilo zkreslení přenosu informací, které astrální vědomí D4 získává ve snech a přináší je do D3 vědomí (tzv. lucidní snění). Ego člověka (5 smyslů v nižším spektru D3) a jeho Vyšší Já (ve vyšším spektru D3) se v důsledku této mutace od sebe oddělily a ztratily mezi sebou komunikační kontakt. Inkarnovaný člověk tak přišel nejen o své spirituální schopnosti, ale i o možný kontakt se svojí Duchovní rodinou, potažmo svojí kosmickou inkarnační historií. Vzhledem k tomu, že tato mutace se zcela bezprostředně tyká i naší současnosti, uděláme si opět malou odbočku a podrobněji si tuto problematiku probereme v následující části našeho příběhu. Od této doby, tak jak tehdejší lidstvo, tak i dnešní inkarnované lidstvo ztratilo přímý kontakt a z něj rezultující podporu a pomoc od duchovně a evolučně vyšších bytostí z multidimenzionálních galaktických společností (Strážců). Vědomí totiž pro tento kontakt potřebuje, aby bylo obnoveno komunikační frekvenční spojení v rámci celého frekvenčního spektra D3 i D4. Tato opatření a mutace tak v podstatě znamenaly "novodobý" involuční pád lidstva, kdy po jejich implementaci se lidstvo na planetě Země opět ocitlo na nižší evoluční úrovni, než na které již bylo.
Jak vidíme, situace se po finálním potopení Atlantidy pro lidstvo vůbec nevyvinula dobře a jakoby toho nebylo málo, v průběhu této pro lidstvo velmi nešťastné ságy se kdesi na jiném místě odehrávaly další (paralelní) události, které rovněž velmi destruktivně a zásadním způsobem zkomplikovaly a ovlivnily naši dnešní současnost. Další lidstvu nepřející mimozemská skupina Soupeřů - tzv. Zefiliové - Zeta Reticuli z planety Rigel hvězdného systému Orionu, začali s genetickými experimenty s humanoidními příslušníky rebelujícího Chrámu Annu - Melchizedeka v naději, že odvrátí nežádoucí mutace své vlastní morfogenetiky a vytvoří novou zeta-lidsko-anunnackou hybridní rasu, která bude lépe přizpůsobená k životu jejich druhu na Zemi, o kterou projevovali živý zájem v důsledku vyhoštění ze svého domova. A jsou to právě tito Zeta Rigeliánci, o kterých si toho budeme muset ještě mnoho říct, než si ujasníme, jak komplexně zasáhli do naší pozemské situace až do dnešních dnů. Ale vrátíme se k nim až ve chvíli, kdy se v našem výkladu dostaneme do 20. století, které tak neblaze ovlivnili.
Ještě si nyní uveďme časové výskyty přirozených pozemských SAC cyklů tohoto atlantského a post-atlantského časového období našeho 4. kruhu:
22326 př.n.l. - 20113 - 17900 - 15687 - 13474 - 11261 - 9048 - 6835 - 4622 - 2409 - 196 př.n.l. - 2017 n.l. - 4230 n.l.
Jak jsme si již naznačili, nyní si v našem výkladu uděláme opět malou odbočku od událostní linky příběhu a podrobněji se podíváme na to, jak to vypadá s lidskou interdimenzionální komunikací, která byla výše diskutovaným uměle vynuceným Frekvenčním plotem a Kosmickou karanténou planety prakticky úplně vyřazena z provozu. Jde o to, že tato blokační opatření se zcela týká i nás v naší dnešní komplikované situaci SAC 2000-2022.
© Petr Penguin, Beskydy, duben-říjen 2009
